Československé stálé opevnění z let 1935 -1938
Po nástupu A. Hitlera k moci v Německu v roce 1933 vyvstala otázka, jak se účinně bránit silnému sousedovi. Hledalo se řešení, čím zmírnit vojenskou převahu budoucího protivníka. Tím řešením bylo stálé opevnění, které mělo:
-
ochránit důležité ekonomická, průmyslová, administrativní a dopravní střediska státu ležící blízko státních hranic,
-
zajistit armádě čas mobilizovat a zaujmout vhodné postavení,
-
uspořit živou sílu obránce a snížit početní vojenskou převahu Německa,
-
umožnit ústupový manévr s využitím přírodních překážek ve směru západ – východ do doby, než se projeví nástup spojenecké Francie do Německa,
Po prvních tápáních a improvizacích byl v listopadu 1937 schválen třetí program („Husárkův konečný program“), který znamenal, že z časových a finančních důvodů budou hlavním prvkem obrany dva sledy lehkých objektů (řopíků), zesílené na důležitých prostorách předsunutým těžkým opevněním (TO) v jednom sledu. Těžké opevnění mělo být souvisle budováno na trase Odra – Krkonoše (a vyztuženo 15 dělostřeleckými tvrzemi) a na jižní Moravě, nesouvisle prakticky podél celé hranice státu, na Pražské čáře a na druhém postavení na severu státu. Celkem mělo být ve čtyřech etapách do začátku 50. let vybudováno 1276 těžkých a 15463 lehkých objektů. Už koncem roku 1939 mělo mít opevnění značnou bojovou hodnotu. V prosinci 1935 byl vybetonován první objekt TO. Mezitím se od jara 1936 pro prvotní přehrazení nástupových prostor nepřítele začínají betonovat první objekty lehkého opevnění tzv. „starého typu“, které v roce 1937 nahrazují nové lehké objekty „nového typu“ ( tzv. řopíky). Později se rozbíhá výstavba protipěchotních a protitankových překážek. Lehké, někde i těžké opevnění je v roce 1938 zesilováno výstavbou polního opevnění.
Přibližný rozsah pevnostní výstavby na území ČSR v roce 1938
Navzdory výstavbě opevnění Československo budovalo pohyblivou armádu (tanky, děla, letadla), která měla zahrazovat průlomy ve stálém opevnění a vést pohyblivou válku.
Do konce září 1938 se podařilo vybetonovat 263 objektů těžkého a cca 10000 lehkého opevnění, přičemž některé úseky obrany, nebo jednotlivé objekty zůstaly nedobudované (I kdyby výstavba opevnění nebyla po "Mnichovu" ukončena, tak by pravděpodobně nebyl opevňovací program z finančních důvodů v celém rozsahu uskutečněn.). Řada objektů se nestihla vybavit potřebným vybavením a zařízením. V těžkém opevnění někde nebyly osazeny pancéřové prvky, dohotovena elektroinstalace a filtroventilace, namontovány zbraně. Nedobudované tvrze a jejich dělostřelectvo nahrazuje polní dělostřelectvo většinou v nedostatečném počtu. V lehkém opevnění leckde chyběly periskopy, ventilátory a lafetace zbraní.
Samostatný pěchotní srub T-S25 I. třídy odolnosti
Lehký objekt nového typu (typ A)
Navzdory tomu, bylo československé opevnění jedno z nejlepších opevnění té doby s výborným rozmístěním objektů v terénu, systémem paleb a odolností objektů vůči většině zbraní. Mezi nevýhody lze uvést budované dlouhé úseky s malou hloubku obrany, a v případě lehkého opevnění nízkou hustotu objektů v rovném a přehledném terénu, absence protitankové výzbroje a dostatečného spojení pro řízení paleb vlastních kulometů. Tam, kde bylo opevnění zcela dokončeno a vybaveno, stalo by se jistě velkou překážkou pro útočící jednotky, které by utrpěly velké ztráty.